Třicátá Marinina láska

Podrobný popis:

Román Třicátá Marinina láska vznikl v letech 1982–84. Poté dlouhá léta vycházel jen v překladech, kdežto rusky pouze v emigrantských nakladatelstvích. Po prvé byl v Sorokinově vlasti vydán až v roce 1995. Ukázalo se však, že šokuje a dráždí nejen sovětské aparátčiky, ale později i ruské nacionalisty. A to do té míry, že ho představitelé proputinských mládežnických organizací „Jdoucí pospolu“ a „Mladá garda“ společně s dalšími autorovými díly, jež z oficiózně puritánských pozic pranýřováli jako skandální a obscénní, před Velkým divadlem v Moskvě vhodili do obří záchodové mísy.

Sorokin byl už v roce 2002 podobnými spolky žalován za šíření pornografie (kultovní román Teplý špek, rusky Goluboje salo) a hrozil mu trest v trvání až dvou let. Soud však rozhodl v jeho prospěch. Vladimir Sorokin je tedy velký světový autor, který už léta zažívá totéž, co kdysi jeho kolegové Henry Miller či Vladimir Nabokov.

Třicátá Marinina láska, již jedna z výstižných recenzí nazvala „politicko-pornografickým románem“, patří již třetí desetiletí po celém světě k nejvydávanějším Sorokinovým knihám. Je to text plný míst pro měšťácké prostředí zcela nepřijatelných a každá jeho druhá stránka je vlastně jakýmsi ‚políčkem veřejnému mínění‘. Avšak šokující sexuální scény a obscénní výjevy, které by patrně použity samoúčelně urážely a vyvolávaly odpor, zde kupodivu přinášejí osvobodivý a očistný účinek.

Příběh je výčtem devětadvaceti nejrůznějších milostných avantýr učitelky hudby Mariny Alexejevové, jejích lesbických lásek i občasných sexuálních hrátek s muži, které se při zpětném líčení jeví jako ubíjející a trýznivé tápání. Od každého milostného příběhu hrdinka čeká naplnění svých milostných tužeb, ale teprve třicátý poměr, kdy se Marina setká s předsedou stranického výboru komunistické strany z velkého moskevského strojírenského zá­vodu, vše změní.

Třicátou Mariinu lásku lze číst jako grandiózní perzifláž – parodii na socialistický realismus budovatelských románů, ale stejně tak ji můžeme vnímat jako existenciální román. Její autor je jedním z těch, kdo pohřbili epochu literatury „stojící ve službách“ – lhostejno zda lidu, národa, společenské prospěšnosti, pokroku, budování, boje za lidská práva či návratu k Bohu. Jeho dílo však před čtenářem leží jako podivuhodný a inspirující artefakt.

Vladimir Sorokin (1955) je jedním z nejznámějších autorů ruského literárního disentu konce brežněvské epochy. Hlásí se k ruským konceptualistům, ale přísně vzato je to literární solitér, který vždy tvoří tak, jak to látka a námět příběhu vyžadují. Mezi jeho nejznámějším díla patří román v dialozích Fronta (česky 2003), který v sorokinovsky precizní metafoře popisuje nekonečnou frontu neznámo na co, která byla jedním z nejtypičtějších projevů sovětského totalitního –ismu, zejména však černá antiutopie Den opriřníka (2006, česky 2010), přeložená dnes již do jedenácti jazyků.